Doman

    Doman je opticky vzato parodií na Conana, tedy barbarského bijce, samá šlacha, samý sval, havraní vlasy, ztepilá postava, ostrý výraz ve tváři. K tomu si připočtěme meč a jsme doma. To by to ale nesměl být Doman, kdyby jsme se vyhnuli nechtěné komice. Mladší bratr Barius je podobný, leč blonďatě fousatý týpek, který disponuje sekerou. Oba dva mají na obrazovce výběru postavy rysy totálního homosexuálního páru vzešlého z křížení bratra a sestry (patrně), grafik se snažil, ale "něco" se zvrtlo, takže zhrození se se prolíná s vynuceným záchvatem smíchu. A taková je velká část hry - může za to právě polština. Ne snad, že bych jí natolik rozuměl, ale když vidíte nápisy v menu "BRUTALITY : TAK", "EFEKTY : DZWIEK", "WLOZ DYSK 2" a ve hře samotné se to pak hemží hláškami "CHYBA ZA DALEKO ZASEDLES PRZYBLEBO TO TERENY PANA NASZEGO ARDANA" (na což hlavní hrdina reaguje slovy "ODSZCZEKASZ TO PSIE!!!"), tak se prostě mlátíte po zemi smíchy. Ale není to jen jazykem (kdy každý rozhovor s NPC hrozí dalším záchvatem smíchu), ale i velice toporná animace veškerých postav, kde to opravdu vypadá, jakoby měli všichni promazané půlky exkrementy a pohybují se malými, avšak rychlými krůčky, jakoby nosili minisukně (což patrně i nosí). Zkrátka - přes veškerou snahu má hra své nezamýšlené humorné kouzlo. V jiné hře by nedostatky po stránce grafické a animační byly ku škodě, ale Domanovi to tak nějak odpustíte - rychle si zvyknete na nevšední vzhled hry a začnete se věnovat tomu podstatnému - řežbě. 

AutořiDomana - World Sofware a jejich Virtuální Brutalita (nepodařilo se mi zjistit, od kolika let je Doman doporučen)

 Ta je právě tím, kde Doman vede na všech frontách. Nepřátel ku setnutí je mnoho a užijete si s nimi do sytosti. Krom několika mutací základních vojáků, kteří se liší čistě množstvím energie, najdete rozdíly hlavně na poli zbrojním. Proti meči se bojuje jinak, než proti sekeře a o halapartně nemluvě. V pokročilejší fázi hry (někde ke konci prvního levelu) narazíte na první protivníky s lukem či kuší, což začne přituhovat, abyste byli doraženi super postavami, které mají o metr výše hlavu, o metr širší ramena a vytasí se se zbraní větší, než jste vy sami. A vy tyto nepřátele bude sekat, mlátit, drtit, čtvrtit, krátit o hlavu, rozpolcovat, rozstřelovat, hlavičkovat a přehazovat. To vše díky kouzlu volitelných zbraní a jednoduchého ovládání. Pákou joysticku se pohybujete (záleží velmi na tom, kterým směrem se díváte) a když podržíte fire, tak se těmi samými pohyby vyvolávají jednotlivé tahy, které ještě záleží na tom, jak moc daleko jste od protivníka či jestli jste k němu zády. Snadno tedy od základního úderu přejdete na otočku "hlavosekačku", popřípadě na rotaci halapartnou nad hlavou, což všechny nepřátele v okolí sotva potěší. Do toho si přičtěte cákance krve a tratoliště vnitřností, ve kterých se musíte brodit při cestě za spravedlností (ech, příběh jsem vám neřekl? No zkrátka - jdete se pomstít za smrt své sestry. Matky. Otce. Strýce i babičky. Třeba).

      Toto všechno se tak nějak drží (pod)průměru vytyčený desítkami podobných her, nebýt dvouhry, která překračuje vlastní stín stonásobně. Pokud je Doman v singlu poměrně zábavnou hrou s "netradiční" grafikou, avšak s minimální invencí. Dvouhra vystřeluje hru mnohem výše. Totiž - na rozdíl od mnoha jiných beat'em'up her má Doman specifikum bitvy v rámci jedné obrazovky, kterou není možné opustit a kde, kromě vás (dvou) budou vždy maximálně tři nepřátelé. Oni samozřejmě přibývají, ale v ten daný okamžik tam jsou vždy maximálně tři. Ve dvou lidech je tedy možné nacvičit si překvapivě účinné kombinace, jako "nahoď mi ho, já jej TA PSIA KRW!!! dorazím na zemi a mezitím mi krej záda SZKAPESZC!!!" (ano, ty pseudopolské výkřiky začnete užívat nejen během hraní), které budete vždy používat u určitých kombinací nepřátel. ÄŚasem se tyto kombinace naučíte tak dokonale, že je možné projít celou hru takřka bez jediného škrábnutí. Ultimátní kombo je pak kombinace kuše v rukou zkušeného a halapartny v rukou ještě zkušenějšího. Kuší se pokryjí jeden až dva nepřátelé, aby nechodili příliš blízko, zatímco druhý usekává hlavy jednu za druhou. A pozor, je tady trik - zraňovat je možné i sebe samotné! Takže stát blízko u sebe a rozmachovat se není nejlepší nápad. Zkrátka a dobře - nebývale zábavný multiplayer dělá z této podivné rubačky jeden z evergreenů každé Amigácké pařby ve více lidech. ODSZCZEKASZ!

 

 Vlevo - efekt blesku. Vpravo - ZÁSAH POTOPENA! 

    Ještě pár slov k technickému zpracování - ačkoliv grafika osciluje mezi hnusnou a k zblití, má hra několik svěžích chvilek a to zejména po změně levelu a lokace. Grafik se snažil o neotřelé nápady, takže krom polí a luk se budete potácet bažinami a městy, snažili se, to ano, ale celistvá barevná paleta hry to dost normalizuje. Také je, že během spánku (mezi levely) se vás občas pokusí někdo zavraždit - taková minihra. Závěrem bych jen dodal, že nemohu souhlasit s recenzí v Amiga Review a to zejména proto, že autor recenze nevěnoval hře dostatek času, byĹĄ ji dohrál. Také ji nedal pořádnou šanci v multi variantě. Holt u těchto her vyplave kvalita a zábavnost na povrch mnohem později. Nemluvě o tom, že multiplayer má i tu výhodu, že jej může hrát jakákoliv sorta hráčů, od začátečníky po profíky. Prostě zábavná hra, dejte si jí!