Lotus Amiga párty

Zpoždění je nepříjemná věc a nestává se mi osobně příliš často. Tentokrát mám ale dobrou výmluvu. Díky Lotus párty, o které je v této reportáži řeč, u mne nastartovala téměř dva týdny trvající stav nemoci, kterou jsem měsíce předtím přecházel. Inu, to zdraví nepodceňujte! Každopádně – teprve nyní jsem se dokopal, mentálně naladil a zdravotně zotavil na to, abych to všechno sepsal. Takže díky za trpělivost a užijte si reportáž. 

Samotná myšlenka Lotus párty se mi zrodila už dávno – po úspěšné GHHově akci s Galaga párty. V zásadě jde o akci, jejíž koncept není čistě herní nebo amigistický, ale smíšený. Na akci s tématem se pozvou i lidé, kteří o tématu nevědí vůbec nic, sledují dění, přidají se – u toho se klábosí, popíjí a i jinak se užívá. Chtěl jsem se ujmout organizace podobné akce, byĹĄ nejsem v tomto oboru lidského konání nějaký expert, ale problémem byla lokalita. Galaga párty se odehrávala v řádné restauraci se salonkem u známého, sám jsem tuto možnost neměl. Až jednoho dne mne to trklo – s mými přáteli provozujeme nedaleko od Prahy ateliér „8OLF“, kde se pořádají i jiné akce převážně s kulturním nádechem. Když jsem se tedy doslechl, že by se v této lokaci pořádala LAN párty (herní akce pro příznivce menšinové platformy, do které investuje jenom blázen, mrtvá bez budoucnosti v okamžiku oznámení vývoje), došlo mi, že ty samé prostory by byly ideální pro Amigu a i Lotus. 

  MATEJ AHEAD. Oldrick neváhá a zkouší prolomit moje score... 

Samotný nápad jsem přednesl a brzy jsme se usnesli na datu. Víkend 3.-4.11.2007 (plus dobrovolná příprava o den dříve) se zdál být ideálním pro většinu osazenstva – jak pro návštěvníky Proberova portálu, tak pro lidi z atelieru, takže na přípravu a organizaci byly přibližně tři týdny. To bylo celkem dost. Díky LAN párty jsem si udělal dobrou představu o vyznění akce. Příslušenství jako gauče, stoly a židle bylo v pořádku, eletřina nebyl problém a prodlužovačky rovněž ne. Zbývalo tedy dořešit kdo co doveze – majitelé automobilů na prvním místě, jelikož pobrali monitory a televize. Sám jsem se ujal schrastění pitiva – sud piva se vezme na Smíchově. Po upřesnění detailů přišel vytoužený den 2.11.2007, kdy jsem plánoval odjezd ze své domácí lokality do Vraného nad Vltavou, do papíren. 

  Amiga kam oko dohlédne. NENÍ ÚNIKU!!! 

Start akce spočíval v nasednutí do automobilu, kde budu já, spolupořadatel Matěj, nabereme na Smíchově DaMiho (jednoho z nejnedočkavějších amigistů vůbec), sud piva a hurá na akci. Bohužel se nedařilo dle představ – automobil měl propíchlou pneumatiku, rezerva byla ještě děravější, takže to bylo celkem v pytli. DaMi byl na cestě a odsouzen k čekání. Sehnali jsme jiný vůz, ale chvíli to trvá, než se k nám dopraví – schytali jsme tedy dopravní špičku. Zpoždění nabralo hodně přes hodinu, ale nakonec se podařilo. Po nákupu piva, pytlíků do vysavače a nabrání DaMiho do auta jsme se již mohli vypravit do vísky zaslíbené – která je opravdu kousek od prahy a ne u Kralup, jak se někteří domnívali. Děkuji tímto DaMimu za jeho skvostnou trpělivost.

Ukrajina, Černobyl, výbuch jaderné eletrárny. Stalker a Fallout. Takové věci se musí nutně vybavit každému nově příchozímu návštěvníku po příchodu do komplexu papíren. Ty jsou totiž mnoho let zavřené a díky několika záplavém také absolutně nefunkční. Výjimku tvoří jedna zachovalá místnost slušné velikosti, přeměněná mými kamarády v obyvatelný objekt. Bar, židle, chladící box, lednička, mikrovlnka – vše připravené i na několikadenní akce. Stačilo trochu uspořádat stoly, natahat eletřinu, připravit projektor a mohlo se začít pařit. 

A začalo se. DaMiho majestátní A1200 s 060 a 256 MB RAM (kvůli kterým musel mít stroj podložený několika knihami) předváděla OS3.9 v plné síle, kdy i v 256ti barevném režimu šlo prohlásit stroj za rychlý. Moje Amiga s „pouhou“ 030 a 64 MB RAM se ustájila u projektoru, takže se logo Lotus 3 vyjímalo krásně přes celou zeď a hlavně hudba přes zesilovač – nástup v podobě Magnetic Fields otřásl základy budovy, aby následně Track 04 málem vysklil okna. Matěj a Herry se ujmuli joysticků a gamepadů a projížděli si první tratě. „Ty vole to jsem hrál naposled před deseti lety“ volali svorně a slzy kanuly. Jenom tu hudbu neznali, neboĹĄ minoritní platforma, které byli kdysi oba dva majiteli, disponovala pouze PC Speakerem. Načali jsme sud a začali jsme hrát. 

  Tito dva mladí muži proháněli Lotus i po desetileté pauze zkušeně a bez zaváhání. Jura testuje moje oblíbené Pinball Illusion - skóre pod sto miliard se nepočítá! 

První večer byl v zásadě komorní. Přítomno pár mých non-Amiga přátel (znají jen z doslechu od mne, tedy minimálně), Matěj, Herry, Leoš, Jura, dále samozřejmě statečný DaMi a k večeru se přivalil ještě Oldrick a Radooz k mé veliké radosti, jelikož dovezli monitory a televize. Mohl jsem tedy odpojit Amigu od projektoru a věnovat se hraní v křesle. Mimochodem na projektor přišlo Nintendo Wii a dostali jsme se tak do neformální atmosféry, což bylo dobře. CD32 od Radooze proháněla klasiku – Chaos Engine ve dvou hráčích. Nebylo ale jiného zbytí – museli jsme všichni hrát Superfroga. Kánon čtyř Amig udělal své, pár lidí mi koukalo přes rameno, sranda. DaMi ale nevydržel muka čekání a trénoval si Stunt Car Racer (mumlaje si pod vousy, že už přece jen vyšel ze cviku). Pivo teklo proudem. Rozdal jsem připravené Hi-Score tabulky na jednotlivé tratě do Lotus 3. Začaly padat první rekordy (skóre pod tři miliony nemá cenu zapisovat). V podobné dobré náladě jsme vydrželi hrát až do čtyř do rána, kdy jsme postupně vytuhávali a usnuli. Sice nás v noci překvapili nějací opilci, ale ti po pár minutách vypadli a užili jsme si tak v zásadě klidné noci. 

     Soustředěný pohled, pevná a chlupatá DaMiho ruka - takto vypadá Stunt Car Racer. Chaos Engine nikdy neztratí nic ze svých kvalit a kouzla.

Žehnám svým chlapcům za zavedení topení do papíren, proklínám se, že jsem nenaložil na noc více nebo nevím – každopádně jsem nějak v noci nastydl. Okolo desáté byl budíček a začali jsme procedury. ÄŚaje, kávy a obecně tekutiny, k tomu něco k zakousnutí. Sobota byla navržena jako hlavní tah, takže i když jsem se cítil trochu unaven, nemohl jsem jen tak padnout bez boje. Po obědě jsem si hodinku schrupnul a byl čas přivítat hosty. A že jich bylo. Anubis, Fci, Předeseda, dokonce Doda dorazil byť jen na chvíli, Kvin a s nimi jejich Amigy, CD32, C128, monitory, televize a dokonce jeden XBOX – který ovšem provozoval UAE! (I když nutno podotknout – dlouho mu to nevydrželo). Po seznámení se s prostředím a handrkování se s eletrikou jsme se do toho pustili. Lotus Trilogy kolovalo na CF kartě kol dokola, lidi si chválili registrovaný WHDLoad a rychlost PCMCIA redukcí. 

  Účast byla skutečně hojná a to na fotce nejsou ještě všechny vozy účastníků! Však takový arzenál potřebuje řádnou logistiku! 

Začalo se pařit jako o život. Piva neubývalo (no…), tabulky hi-score se začaly plnit, měl jsem radost. Pobíhal jsem mezi bandou nostalgiků, kteří se nevzdávají svého snu snadno. A ta hudba přátelé, to bylo něco. Amigy se přeřvávaly vzájemně a přitom bylo slyšet „tu svou“. Obrovskou radost mi udělali též nově příchozí non-Amigisté, kteří užasle sedí a koukají před sebe, opakujíce „puč mi to“. Fantastický pocit. Jako jeden z nejlepších příkladů – už někdy dopoledne se v papírnách objevil hráč paint-ballu, měl mít sraz s kamarádama… nakonec nikam nešel a hrál s námi až do neděle. Také nějaký pan Tomáš, který pracuje jako stavař na PC již dvacet let a nešetřil na adresu minoritního operačního systému nadávkami – předváděčka Amigy a bylo jasno. Užasle pozoroval multitasking, předvedl jsem mu provoz několika her a aplikací najednou, vše bez jediného zaškobrtnutí nebo s náznakem nestability. Jmenovanému Tomášovi bylo padesát let a s technickým vzděláním bylo vidět, že žasne. Bodaj by cap jebal maĹĄ Commodoru a dalším, co potopili Amigu. 

  Sadsoul ve dvou polohách. Nemá cenu příliš komentovat - Lotus + Doman = PAňBA 

A ještě abych jmenoval podstatné lidi z akce – dorazil dokonce Lasice se svou naleštěnou dvanáctkou a pěknými  (byť dost pomalými) Classic Workbench Full a obrovskou radost mi udělala přítomnost Sadsoula (díky!), který přišel, sedl k joysticku a nebyla s ním jinak moc řeč ;). Akce nabírala na obrátkách. Po dalších pár pivech sváděl DaMi urputné souboje s Předsedou ve Stunt Car Racer (veřejně se přiznávám, že ačkoliv nemám v této hře problém se sebevědomím, dost jsem se při pohledech na ty výkony zapotil!) po null-modem kabelu. Ale co se dá dělat. Jedna z mála přítomných her, co jde hrát ve čtyřech na dvou Amigách – Lotus 2. Slovo dalo slovo a již se kvedlaly čtyři joyáky. Zde se musím pochlubit, že jsem byl nepřekonatelný ;). O něco horší to bylo se Stunt Car Racer, kde vyzyvatel DaMi (s mnoha hodinami aktivního tréningu za dva uběhlé dny) trval na svém. Nedal jsem se a statečně se ujmul páky. Myslím, že jsem neutrpěl ostudu, docela jsem i vedl, dokonce jsem se cíli blížil znatelně lépe, kdyby nebyl DaMi domluvený s Matějem, aby na poslední chvíli vykopl eletriku ze zásuvky (otázky, samé otázky...). 

  Lotus 2 ve čtyřech. Vystřídali jsme se na něm všichni. 

Nejen Lotusem je člověk živ a některé chvíle jsme rádi věnovali sledováním demíček. Musím tady pár vyjmenovat z těch, co mi utkvěly v paměti. Kefreni – Desert Dream – útok melounem a nesychronizovaný výbuch raket – paráda. Sranda hlína prča s dobrou hudbou. Ale nikdo mi nechce věřit, že slavný mod v druhé polovině dema pochází z Galagy DeLuxe resp. že jej Galaga okopírovala z tohoto dema! Alespoň nějaká verze Galagy tím disponovala, prosím, řekněte mi, že nejsem blázen, neboť testovaná Galaga (v2.6 tuším) hudbu neměla z nějakého důvodu… No nic, z dalších dem – Relic – takové particle efekty jsem na 030 ještě neviděl a jelo to i celkem rychle! Scoopex 1000 – krásné planetární záběry. No ale můj orgazmus symbolizuje Ocean Machine, který se na 030 ochotně spustil, ale bez 060 to nemělo cenu. Samozřejmě demíček po partičkách proběhlo za ten večer mnoho, desítky. P-A-R-Á-D-A!

  Jedno z mnoha demíček, tentokrát u Anubise. Pan Tomáš viděl Amigu poprvé v životě a hned se nadchnul. UGH se stalo po Solitaire jeho druhou počítačovou hrou v životě. Náhodný kolemjdoucí... 

Nesmím ale zapomenout na další, typické party gamesky. Docela dlouho jsme si ujížděli na Dune 3, ale velký úspěch slavily Flyers, kdy jsme si ve čtyřech hráčích málem vychechtali plíce. Králem ale byli určitě Worms, byĹĄ polská mutace Dynablasteru – Megablast – zaujala většinu publika pro notorickou závislot. Náhodné teleporty, házení bomb atd. – skvěle jsme se bavili i po skupinkách, kdy nás bolely palce od držení FIRE jakožto plynu v Lotus Esprit. Ale nezaháleli jsme ani v jiných oborech. Ten předváděl Turricana dva a tři, onen zkoušel Project X a hodně lidí obdivovalo "více než majestátní" hudbu Agony, do čehož jsem musel posedle řvát Á-gó-nýýýý! Atmosféra houstla. 

  Flyers ve třech, posléze ve čtyřech. Lasice předvádí své umění v Project X. 

Bohužel, v sobotu okolo půlnoci nebo kdy jsem byl úplně vyšĹĄaven. Nemoc si vyžádala můj pád téměř do bezvědomí, kdy mé nevládné tělo odvezl laskavě Sadsoul do bezpečí. Tím pro mne párty prakticky skončila. 

  Nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme - aneb Gloom v podání Radoozova ležérního stylu. Pařba, pařba, pařba... 

Nebylo tomu ale tak v papírnách, kde se bujaré veselí přehouplo daleko přes půlnoc, údajně až do čtvrté hodiny ranní. To papírnám ale nevadilo, daleko od civilizace nebylo slyšet nic, i systel si v klidu své oříšky počítal. 

  Právě dělám rekord, tak bacha, nerušit! Fci zkouší, co vydrží v klasice SWIV. 

Ráno bylo bolestivé. Alespoň pro mne. Měl jsem kocovinu, nemoc, nemohl jsem dýchat ani mluvit. Zajel jsem do papíren, jelikož se neděle stala dnem posledním, uzavíracím. DaMi ještě trénoval, nějak ho to nemohlo pustit. Ostatní se postupně balili a loučili. Slzu v oku jsem měl při předávání diplomů za chrabrou účast. Amigy putovaly do tašek, krabic a jiných obalů a postupně se přesouvaly do vozů. Projel jsem očima tabulky nejvyšších dosažených bodů a potěšil jsem sám sebe – mnoho rekordů vydrželo celou noc, i když se chlapci notně činili. Mlžné dopoledne, klid a pohoda. Takové bylo zakončení největší Amigistické akce tohoto roku (co do počtu všech účastníků). 

  Spaní bylo nutné z kapacitních důvodů pojmout trochu spartánsky, ale nikdo si nestěžoval. Někteří pro jistotu snad nespali vůbec... 

Přátelé, dovolte mi, abych touto cestou vám všem poděkoval. Za účast, podporu, spoluorganizaci (Pepřík, Matěj, Herry hlavně) a za zábavu. A samozřejmě za udržení Amigy při životě. Jen tak dál. 

    Chudák Oldrick už pro oči nevidí... Nebo se právě probudil, těžko říct ;). A ještě jedna momentka.

P.S.: Papírny by se daly v budoucnu využít na další akce, takže až bude nějaké téma nebo nápad, můžeme se zase dohodnout.

P.S.2: Pro ty co to minuli - kompletní galerie fotek z akce a možná by někoho zajímalo i vlákno ve fóru s vývojem organizace.