Narodil jsem se v Bratislavě do rodiny plné antipočítačových talentů, vyjma mého staršího bratra, který naopak počítačům propadl a proto jsme měli doma (potajmu!) propašovaný stroj Atari 800 XL (dodnes jej sháním do sbírky) a díky International Karate jsem kouzlu počítačů a potažmo her propadl totálně.

Následuje plejáda strojů, které mi prošly od dětství - ZX Spectrum, Commodore C64, Atari 130, Didaktiky všechny, disketová mechanika D40, která mé hráčské orgie dotáhla do extrému, až konečně přinesl domů Atari ST a následně Amigu 500, což završil Amigou 1200, u které jsem prožil mládí.

Pak jsme se přestěhovali a brácha zůstal s Amigou v Bratislavě, zatímco já jsem se se svou antipočítačovou rodinou přestěhoval do Prahy, resp. Vraného nad Vltavou, kde jsem měl jen Didaktika, disketovku a to je tak všechno. Ve škole jsme měli Macy, po vykradení školy pak PC (286) a ačkoliv jsem pařil jak se dalo, Amiga mi chyběla.

Problémy nastaly postupem času, pořídil jsem si domů tehdy totalüberhi-end PC - Celeron 400 MHz, Riva TNT a na Amigu jsem tak trochu zapomněl. Kdyby jednoho dne brácha neřekl, že prodává svou sbírku strojů, takže jsem po A1200 okamžitě skočil.

Problém byl v tom, že jsem se nikdy o Amigu z jinak, než z herního hlediska nezajímal, vnitřně jsem to vnímal jako konzoli, avšak touto dobou jsem začal pracovat v oblasti grafiky a později IT, takže mne zajímalo, co všechno Amiga umí. Umíte si představit, že jsem k tomu přistupoval jako totální lamka - nic jsem o tom nevěděl, internet jsem neměl, takže metody pokus-omyl, které po několika hodinách končily zuřivým kvedláním joysticků. Až jsem jednou na dně krabice s disketami, kterou mi dal brácha k Amče, našel modré originálky s nápisy Workbench. Potřeboval jsem nějaké čisté, naformátované diskety pro sejvy do nějaké hry a jelikož tyhle diskety vypadaly zachovale, tak jsem je chtěl naformátovat a použít. Předtím ale pro jistotu jsem z nich nabootoval, co kdyby tam bylo něco důležitého.

Šok se dostavil, operační systém jsem z toho nečekal. Popídil jsem se po připojení harddisku a začal jsem Amigu využívat více. Bohužel - neměl jsem tehdy v Amče CDROM, takže jsem byl stále omezený softwarem z disket, ale nainstaloval jsem si PPaint, Cygnus, Brilliance a tunil jsem Workbeche dál. Časem došlo na turbokartu, čímž se požitek z hraní ještě znásobil. Ale stále jsem byl "zkažen" architekturou PC, takže se v systému WB dodnes dokonale neorientuji a teprve relativně nedávno jsem zjistil, jak se vyvolává bootmenu, kterému říkám bios . Takže je jasné, že po objevení příkazu Assign jsem byl v sedmém nebi - už jsem nemusel hodně her hrát z disket. Amiga se pro mne stala koníčkem a vášní, ale odborník nejsem - byť se sám občas překvapím a pár Amig jsem kamarádům instaloval a spravoval.

Dneska mám doma v podstatě tři Amigy. A1200 po bráchovi, kam jsem si přikoupil Blizzarda 1230 a 2,5"-3,5" redukci na HDD, dále pak Amigu 1200 v toweru taky s Blizzardem a CD ROMem, který jsem koupil od kamaráda ve finanční krizi a konečně Amigu 2000 s nějakým GeForcem a SCSI diskem, který jsem dostal zdarma od HOLY_SEAL (díky!) jako polofunkční - nefunguje tam disk ani flopyna, ale mám ji ve sklepě - a to vše s monitorem 1084S, na kterém většinu času jedu. Včera jsem rozchodil DVD u mé kmenové Amigy, což mi způsobilo nezměrnou radost, zápasím s instalací OS3.9 a třeba mi někdo polopaticky vysvětlí, jak poznám verzi ROM své Amigy a jak ji updatnu. Do budoucna uvažuji o CF redukci místo HDD, mediatoru a přípojení k síti - ale primárně jsem Amigista - hráč.

Takže se kdyžtak ještě koukněte na moje stránky http://www.rpghry.cz/, ať víte, s kým máte tu čest a já jdu zase po svých .