Spousta z vás tuhle hru zná, ale možná jsou i takoví, kteří o ní nikdy neslyšeli. Nebyla určitě v hlavním proudu a navíc je pěkně stará. Vznikla v době největší slávy Amigy 500 a protože v té době vycházelo každý měsíc obrovské množství titulů (a hlavně Beast), trošku zapadla. Přesto ale má po celém světě ještě dnes mezi amigisty spoustu příznivců. Je totiž plná ironického černého humoru, satiry a nadhledu, které by jí mohly závidět všechny dnešní hry. Nejblíž má asi ke Spitting image od Monty Pythonů, vždyť i intro je ve stylu Dr. Strangelove.
Budu předpokládat, že jsou mezi vámi neosvícení čtenáři, kteří Nuclear War neznají. Takže jako v každé správné recenzi trošku povysvětlím, o čem ta hra je. Už obrázek na krabičce je nádherně absurdní - zobrazuje mladou slečnu, která se opaluje na pláži. Všude kolem ní je ovšem vidět stopy obrovského žáru - autu se roztékají pneumatiky, voda v láhvi se vypařuje, palma z jedné strany hoří a aby taky ne: přímo naproti pláži se zvedá k obloze atomový hřib. Slečna je ale namazaná krémem na opalování, přímo vedle ní leži lahvička s ochranným faktorem UV 2000... Uvnitř balení je i plakát velikosti A3 se stejným motivem. A o co tedy jde ve hře? Je to jednoduché - jako šéf jedné ze světových jaderných mocností musí hráč vyvraždit obyvatele všech ostatních čtyř mocností, a to nejlépe pomocí zbraní hromadného ničení. A čím bestiálnějších, tím lépe! Na začátku si vybereme čtyři oponenty se kterými se budeme chtít utkat. Máme na výběr z 10 možností. Všechno jsou to karikatury skutečných světových vůdců a jak podle tlamy, tak podle jména je velmi dobře identifikujeme. Na prvotním výběru velmi záleží, a pokud známe trošku historii, přijde nám to vhod. Těch 10 lidí je totiž rozděleno do pěti kategorií (ale skrytě, to hráč neví) a to podle politiky, kterou za svého světového působení prosazovali. Podle toho, koho si vybereme jako protivníka, se k nám taky bude chovat. Takže pacifista Gándhí (tady se jmenuje Ghanji) nám určitě nepůjde po krku tak, jako psychopat ajatolláh Chomejní (neboli Kookamamie), u Richarda Nixona (Tricky Dick) si zase můžeme být jisti, že proti nám bude vytahovat kdejakou špinavost a zkoušet podrazy a lži. Prostě postavičky jsou do jisté míry obrazem svých skutečných vzorů a jejich výběrem hru ovlivníme z velké části. Takže protihráče máme a hurá do konfliktu.
V hlavní obrazovce hry vidíme všechno potřebné. V každém rohu je jeden z našich protivníků, uprostřed je okno ve kterém můžeme vidět vlastní kontinent a stav jeho měst a populace. Kolem jsou informace o stavu našeho arzenálu, potom denní zprávy, kterými nás hra informuje o událostech posledního kola a dále ikonka s továrnou a s vysílačem. Jak jsem napsal výše, cílem je zlikvidovat celou populaci všech protivníků. Oni sami jdou po krku jak nám, tak i sobě navzájem. Ikonka s továrnou je vojenská výroba, když ji zvolíme, budou celé další kolo naši lidé vyrábět zbraně a vojenský materiál. Naproti tomu ikonka s vysílačem je propaganda - můžeme si vybrat jedno z měst některého z protivníků a pokusit se pomocí propagandy přemluvit jeho obyvatele, aby se přidali k nám. Největší maso je ale samotný útok. Máme k dispozici (pokud je naši lidé vyrobí) dva druhy dálkových bombardérů různé nosnosti, které jsou schopné doručit atomové bomby nad kterékoliv město na mapě, dále máme mezikontinentální balistické rakety různých nosností a pak samotné nukleární hlavice, a to ve čtyřech silách. Nejsilnější je 100 megatun (hirošimská puma měla kolem 14 kilotun) a pokud se našim lidem povede jí vyrobit, ozve se obdivné mručení. Na obranu proti nepřátelským útokům máme naopak systém včasné výstrahy. V každém kole můžeme použít jen jednu akci - buď vyrábíme zbraně, nebo zkoušíme propagandu, vypouštíme bombardér, připravujeme raketu a nebo preventivně aktivujeme obranu. Všechna tato pravidla platí i pro protivníky, síly jsou naprosto vyrovnané. Každé kolo tak sestává z pěti akcí - jedné naší a jedné pro každého protivníka. Na mapě vidíme, co se zrovna děje - Ronnie Raygun staví na odpalovací rampu raketu, takže v příštím kole na někoho vystřelí. Gorbachef pilně vyrábí zbraně. Infidel Castro se nám úspěšně pokouší obloudit lidi pomocí lží a tak 3 miliony našich obyvatel zdrhají do jeho země. A Jimi Farmer je strašpytel, tak preventivně vytahuje protiletadlový radar. No a nám právě vzlétá bombardér z runwaye a v příštím tahu už bude ve vzduchu a může na někoho vysypat bomby.
Kouzlo celé hry spočívá v tom, že nikdy nevíme, co který z našich protivníků v příštím kole vymyslí za akci, na koho odpálí raketu kterou postavil, jestli nebude mít vztyčený protiraketový deštník, když už jsme na něj odpálili střely a pokud použije propagandu, tak na koho a jestli bude úspěšná. Když vyrábíme zbraně, nevíme ani co se našim továrnám vlastně podaří vyrobit. Taky je hra plná různých náhodných a překvapivých srandiček - z vesmíru přiletí mimozemšťani, u někoho se usídlí a hned mu vzroste populace třeba o 30 milionů lidí. Nebo naopak se může stát, že některé z měst je už tak velké, že lidi to na zemi nebaví, přimontují svému městu trysky a to navždy odletí do kosmu. Taky občas přijde populační exploze a čáp přinese dalších pár milionů lidí. Bombardér může po cestě spadnout a nenadělá žádné škody. Také jsou tu náhodné věci, jako splašené krávy, protiatomové štíty a spousty dalších výborných nápadů, které hru oživují takovým způsobem, že se u ní budete až do konce usmívat. Hlášky typu "Vadná hlavice zachránila město, bylo zabito jenom 12 milionů lidí" jsou tu pořád. Navíc vaši protivníci s vámi komunikují, vždycky po skončení kola ten, se kterým jste zrovna měli co do činění, komentuje situaci. Margaret Thatcherová mi například - po té, co jsem jí na město hodil 20MT raketu - řekla: "Připrav se na setkání se svým stvořitelem!" Gorbačov mi na stejnou akci řek rovnou, že jsem vůl (You are a nit.) Kromě výborného intra má hra i stejně naladěné outro, které se mění podle toho, kdo vyhrál. Dokonce pamatuje i na situaci, kdy dojde k remíze - tzn. nepřežije vůbec nikdo.
Kdybych k tomu měl napsat nějaké shrnutí - proč jsem v úvodu psal, že spíš než hra, je to taková hříčka? No jedna celá sehrávka trvá tak kolem 10 minut a víc než dvakrát za sebou to hrát nebudete. Ale určitě se k tomu budete časem vracet. Výborný černý humor, hezká grafika a celková roztomilost vás znovu přitáhne. Zvuky taky nejsou špatné a hlavně celá hra je protkána tolika skrytými nápady, že vás bude znova a znova překvapovat, co všechno se vlastně může stát a co jste před tím ještě neviděli.
.
