Pátek
I přes velké přemlouvání kluků z clrsrc - Raista a Noolyho jsme nakonec jeli jen čtyři (já, eKe, Killjoy a Wayne) ve dvou autech. S eKem jsme vyrazili už v sedm ráno z Brna, meeting point byl tradičně u Rozvadovského McDonaldu (tam se scházíme také pře cestou na Breakpoint) a čas setkání byl stanoven na 10:30. Kvůli záseku na dálnici a poté v Praze jsme s eKem dorazili o hodinu později než bylo plánováno, ale i přes to jsme byli o 5 minut rychlejší než Tachováci (těm se pro změnu nechtělo moc vstávat).
Natankovali jsme plnou a hurá vyzkoušet nové auto na německé dálnici. Limitovaná 120-ka střídala nelimitovanou 180-ku a ani jsme se nenadáli, byli jsme u hranic. Killjoy si trochu stěžoval na hustší provoz, ale on asi moc nejezdí v pátek po D1, mně německý provoz přišel v pohodě (navíc němečtí řidiči jsou disciplinovaní, nepředjíždí zprava, neproblikávají, nelepí se, i když mají nejnovější Porsche).
Na průjezd Německem nám stačila jediná přestávka a tu druhou jsme měli těsně před hranicemi. Letos jsem odmítal kupovat švýcarskou dálniční známku (cizinci mohou zakoupit pouze roční za cca 800 korun) jen kvůli 60 kilometrům. Jeli jsme tedy letos po okreskách. Míjeli jsme jednu malebnou vesničku za druhou, kochali se úžasným pohodovým venkovem. Stráně plné obilí a jiných zemědělských plodin (né jak u nás smradlavá řepka) dokreslovaly kompozici bujným lesům a v pozadí se tyčilo mohutná pohoří. Jelo se nádherně, silnice byly bez jediné jamky či kamínku, dvakrát jsme sice zabloudili, ale my si užívali i to bloudění.
GPSka nás nakonec navedla do naší destinace Winterthur. Vynosili jsme si věci a jako každý rok si zabrali místečka blízko bufetu s dobrým výhledem na plátno. Začalo káblování, kontrola jestli karty nevypadaly ze slotů, připojování na internet a otevřela se první várka Pilsner Urquelu ;o) Na akci jsem s produkcí (64k intrem) přijel sám, navíc Noolyho muzika mě stále neuspokojovala a vlastně jsem stále nebyl spokojen skoro s žádnou scénou v intru. Začal jsem tedy pracovat a také postupně ochutnávat místní speciality bufetu.
Oproti minulému ročníku jsme pocítili mírné zhoršení. Kupříkladu Hot Cow, klobása v bagetě již neobsahovala vídeňskou klobásu, ale obyčejný párek. Tudíž příliš pečiva a málo „masa“. Hot Cow jsme tudíž odpískali (kluci jí pak následně zmínili ve svém Amiga fast demu). Těstoviny nás uspokojily mnohem více, ale nakonec jsme se uchýlili ke konzumaci pizzy. Ta byla dobrá a plnila i funkci sytidla.
Ale zpátky k demoscéně. Tradičně se vyhlášení ujal „unlock“, sympatický chlapík nás uvítal a seznámil s překvapující informací ohledně příštího Buenzli. 20. ročník se bude konat na jiném místě, než jsme byli 19 let zvyklí. Kulturák již Buenzlákům „nechce“ poskytovat útočiště (důvod neznáme), ale prý se máme těšit na ještě lepší místo (kde bude možnost být grilovačka, čerstvý vzduch apod.). Unlock mimo jiné vyhlásil téma pro surprise compo (respektive fast compo) a nazval ho „Location Hates You“, načež se Killjoy a Wayne dohodli, že něco spáchají.
Nechal jsem je a makal na svém intru. Přes noc jsem se v Noolym vůbec nemohl spojit, chlastal totiž s Raistem, ale slíbil, že v sobotu všechno doženem. A tak jsem na intro zůstal sám. Jako první únavou odpadl eKe, přeci jenom je to jeho první zahraniční akce a není tolik kovaný, navíc neměl produkci, jen nasával atmosféru. Kluci se drželi, práce na fast compu je udržela vzhůru do brzkých ranních hodin, stejně jako mě.
Sobota
Během sobotního dopoledne dorazilo spousta dalších scenerů, což nás celkem potěšilo, protože do té doby tu bylo podezřele málo návštěvníků. Jelikož je akce de facto dvoudenní (polovina pátku, celá sobota a polovina neděle) deadlajny pro méně prestižní compa začínaly už v průběhu sobotního dopoledne. V poledne jsme se tedy mohli těšit na první soutěžení v kategoriích muziky, grafiky a ASCII. V žádné z kategorií jsme neměli příspěvek, což se na příští Buenzli změní. Troufám si říci, že kdybychom něco vyrobili, bez problémů bychom se umístili.
Musím se vrátit ale trochu zpět k sobotnímu ránu. Přiliš jsem se nevyspal a rozhodl se, že zanechám šperkování intra a vydám ho na párty jen jako „party release“. Napadl mě totiž skvělý nápad jak realizovat téma na surprise compo. Pustil jsem Lightwave a dal se do práce. V průběhu prací jsem kontaktoval Noolyho, že chci narychlo složit hardocre muziku, prvních 20 sekund klídek, potom minutu drsnej hardcore a nakonec 10 sekund klídek pro titulky. Nooly byl hotov za půl hodinky a muzika byla naprosto super. Mohl jsem tedy doopravdy začít.
Killjoye jsem dokonale zaskočil svým rozhodnutím a tak začal takový malý interní ArtWaY souboj. Modelování v Lightwave bylo snadné, ale nebyl moc čas zabíhat do detailů, čekala mě mnohem težší část a to rozhýbat vše ve werkkzeugu. A to byl kámen úrazu, neodhadl jsem příliš své síly a své velkolepé plány jsem pomalu ořezával a ořezával z důvodu pomalu se krátícího času. Kluci už dávno odevzdali své demo (já zatím jen své intro), kdežto já jsem hodinu co hodinu chodil přemlouvat organizátory, aby ještě chvilku počkali. Deadline byl do 18:30 a promítání příspěvků až ve 21:30. Dostal jsem čas právě do těch 21:30 a to mě zachránilo.
Ve 21:20 jsem byl tak nějak hotov a už stačilo jen zkompilovat a naposledy zkontrolovat jak to chodí. Bohužel kompilace se nezdařila. Organizátoři byli však shovívaví a demo jsme nakonec pustili přímo z werkkzeugu a ono celodenní úsilí se vyplatilo, demčo se líbilo a sklidilo aplaus.
Jako druhý příspěvek Surprise compa (fast compa) byli zařazeni kluci se svým Amiga demem (jediným Amiga příspěvkem na párty) a já bedlivě sledoval odezvu publika. Potlesk a aplaus byl větší a já to klukům přál. Další příspěvky nebyly špatné, jedna nic neříkající muzika, pár rádoby vtipných obrázků, jedna animace, která neměla s tématem vůbec nic společného a nakonec jedna flash animace, kde ? času zabral greetings a jedno kraťoučké demčo, které jsem nepochopil.
Byl jsem si jistý, že úsilí naší skupiny se vyplatilo a že obsadíme první dvě místa. Organizátoři dokázali letos zajistit dostatek soutěžních příspěvků do 4k, 64k a dem, tudíž hned po surprise začala 4k intra. Vyhrála 4k spustitelná statická grafika, která byla opravdu povedená. 64k compo začalo zvláštním 40k interaktivním intrem (na dotykové obrazovce uživatel klikal do prostoru a podle pozice se ozývaly tóny a v místě dotyku se vykreslovaly blurované čáry). Druhý příspěvek bylo hluché 64k intro s monotónním průletem modrou krajinou zpola zatopenou vodou. Třetí se pouštělo to moje intro. Sklidilo slušný potlesk a my všichni si mohli konečně oddychnout, máme to za sebou, jdeme se vožrat.
Víme o české hospůdce v centru města a tak jsme vyrazili tam. Zbývala už jen hodina do zavíračky, ale rádi nám natočili český Budvárek. Museli jsme ho tam hodit velmi rychle a tak jsem se hezky picnuli. Po návratu vyhlásili akci 2 piva za cenu jednoho a tak nás pozval Chainsaw (známe se od minula) na jejich točený švýcarský patok. Dema, muzika s pivo to vše pokračovalo do brzkých ranních hodin, já odpadnul velmi brzo, krásně opilý a spokojený jsem se zahrabal do spacáku přímo na place.
Neděle
Neděle je takový recovery den, kdy si člověk může trochu pospat, vystřízlivět a nabrat síly na cestu. Udílení cen začalo kolem půl dvanácté nižšími kategoriemi. Surprise fast compo se vyhlašovalo před 4k, 64k a demy a s Killjoyem jsem se dá se říci chystali vyrazit na pódium. Bohužel, nevyšlo to tak přesně, jak jsme čekali. Já skončil třetí a Killjoy s Waynem na nepopulárním čtvrtém místě. Předběhly nás dvě trapárny… no jo no, namevoting.
Došel jsem si tedy pro cenu za třetí místo a před vyhlášením 64k jsem malinko znejistěl. Dopadlo to však dobře a velkým náskokem hlasů jsem kategorii vyhrál. Šel jsem tedy podruhé na pódium. Po vyhlášení dem přišla na řadu třešnička na dort, JURY PRIZE. Desetičlenná porota, ve které byl zastoupen i Wayne rozhodla, že nejlepší příspěvek letošního Buenzli je moje fast demo Get Out! Překvapen jsem si vylezl potřetí na pódium, kde jsem převzal mini notebook Asus.
Wayne mi poté prozradil jak to vlastně bylo. Každý z deseti členů poroty nejprve navrhnul svého kandidáta, ale jelikož se sešly 4 příspěvky se dvěma hlasy, začalo se vyjednávat. Nakonec někdo navrhl mé fast demo a Wayne jen podotkl, že to není špatný nápad, že jsem za velmi krátkou dobu 6 hodin stihl vymodelovat halu a rozhýbat jí v demu s vtipnou pointou. Proběhlo druhé hlasování a se ziskem 8 hlasů pro se rozhodlo.
Ještě jednou tedy děkuji Waynovi a doufám, že jsme zas o chlup dále v povědomí scenerů a že nás postupně začnou brát ve světě vážně ;o)
Zde jsou linky na všechny naše produkce letošní Buenzli:
Vy co máte na „pouetu“ účty, podpořte nás svými „palci“ ;o))) Díky.
)
