Dvojice Zeewolfů se od sebe moc neliší, v podstatě druhý díl by klidně mohl být datadiskem prvního. Technicky jsou úplně stejné, rozdíl je pouze v několika detailech. Takže budu popisovat vlastně oba najednou.
Jak jsem již prozradil, v hlavní roli je helikopotvora smyšleného typu s názvem Zeewolf. Je to stroj bitevní, v nějakém fiktivním konfliktu v budoucnosti. Nebojuje za nějakou konkrétní armádu, ale je v soukromých rukou nejmenované společnosti, která se snaží ochraňovat svět. Protivníkem je jiná banda, která si říká Ecliptico corporation a které velí generál Benway. Je to napůl teroristická organizace, která má celkem slušnou armádu a chce asi ovládnout svět nebo co. No prostě nuda jako řemen, co se story týká. Co je zajímavé - obě hry mají stejný manuál, jenom s jinou protipirátskou ochranou. To ještě podtrhuje můj názor, že je dvojka spíš datadisk. No ale na to se u stříleček naštěstí moc nehraje. Hlavní je hratelnost a ta je u Zeewolfů podle mýho velká.
Joystickem (nebo myší – pro skutečné masochisty) ovládáme malý vektorový vrtulník, který je vždycky uprostřed obrazu. Kolem se posunuje vektorová krajina. Ta je složená ze samých čtverců, které mají různý sklon a vytvářejí tak model plastického povrchu. Aby to vypadalo hodnověrněji, jsou různě zabarvené, takže když nad tím vším letíte a vidíte to v pohybu, skutečně to pěkně vykresluje iluzi barevné krajiny. V tom všem stojí stromy a budovy. Zeewolf sám je podřízen určitým fyzikálním zákonům, takže když třeba vezmete za joystick pořádně zprudka a vrtulník naklopíte v přímém letu, začne pomalu klesat, dokud trochu neuberete a hlavní rotor nevyrovná výšku. Ovládání se těžko popisuje, ale když si to vyzkoušíte, skutečně máte pocit ovládání vrtulníku. O udržování výšky se nemusíte moc starat, když pustíte joy, vrtulník zpomalí a sám si výšku srovná (výška ve visu je tudíž de facto konstantní). Kromě základních čtyř směrů joysticku (a fire) se musíte starat už jenom o tři klávesy – jednou se mění zbraně, jednou se přistává/vzlétá a jednou se sbírá/odhazuje náklad (o tom později). Takže to by bylo k našemu stroji. Ještě výzbroj – k dispozici máme kanón, neřízené a řízené střely, přičemž všeho unese zeewolf jenom omezený počet.
A pak je tu Ecliptico, neboli naši nepřátelé. Armáda protivníka se skládá z pěkného množství pozemních, létajících, plovoucích a fixních jednotek. Utkáme se tak s tanky, AA vozidly, vrtulníky, letadly, motorovými čluny i bitevními fregatami, po krku nám půjdou protiletadlové baterie i rakety země-vzduch, pobřežní protiinvazní instalace a spousta dalších šmejdů, navíc ještě podpořená radary a rušičkami našeho vlastního vybavení. Cílem prvních misí bývá zničit nějaké množství (neboli všechny) určitých jednotek. Později je úkolem naopak najít a zachránit dané množství našich lidí a donést je na předem určené místo (základna nebo loď). No a pak přibudou vyložené lahůdky, jako eskortovat transportní stroje, nebo podpora vlastních úderných sil v útoku na nepřítele. Také jsou tu mise speciální, kde musíte lokalizovat nějaký stroj, zapřáhnout ho jako náklad pod zeewolfa a transportovat ho na vlastní základnu. Ve druhém díle se rozmanitost misí ještě zvětšuje, protože kromě nových cílů (jedna z misí je třeba zničit skleník, kde ecliptico vyvíjí biologické zbraně, nebo jaderný reaktor) je navíc ještě možnost nosit vlastní jednotky na bojiště, kde se samy vrhnou na nepřítele, nebo dokonce jednotky ovládat. V praxi to probíhá tak, že se svým vrtulníkem přistaneme u dálkového ovládače, kterým aktivujeme příslušný stroj (může to být stíhačka, tank, vrtulník nebo torpédový člun) a na dálku ho řídíme, přičemž využíváme jeho zbraní a schopností. Krom toho, že si zabojujeme i s něčím jiným než jenom s vlastním zeewolfem to má i tu výhodu, že nám to ušetří munici a palivo v našem primárním bitevníku. Když už o tom mluvím – munice a palivo nám během mise ubývá. Můžeme sice doplňovat, ale ani zásoby v doplňovačkách nejsou nekonečné. A navíc - náboje do kanónu a palivo jsou zadarmo, ale rakety musíme kupovat za body, které zase získáváme za zničené nepřátele. Opravy se pak dějí výlučně na základně, kde nám vymění trochu shieldu za zachráněného spojence.
Tak jsem popsal, o co ve hře jde a asi bych měl ještě něco dalšího říct k technickému zpracování. Jak už jsem předeslal, hra je vektorová, takže čím nabušenější Amiga, tím lépe. Sice se to hýbe i na pětikuli a nad mořem i celkem svižně, ale jak přiletíme nad pevninu, nebo začneme střílet, už se to dost cuká. Takže A1200 to vážně chce. Grafika je to, co Zeewolfům mnozí vytýkají, ale mně osobně se moc líbí. Na screenshotech to sice vypadá pěkně hnusně, ale teprve až pohyb tomu dává tu správnou iluzi letu. Zvuky jsou výborné. Hudba je jenom na začátku, konci a mezi levely, ale – zvláště ve druhém dílu – nadprůměrná (to bychom asi nečekali, když jí napsal Alister Brimble, že). Ovládání chce chvilku praxe, ale jak si jednou zvyknete, je radost to hrát.
Vyvstává otázka, jestli vám zeewolfy doporučit nebo nedoporučit: no tak napůl. Určitě, když to budete chtít zkusit, sáhněte rovnou po dvojce. I když na pohled vypadá stejně, je mnohem lepší. Krajina se mění, můžete zničit naprosto všechno, včetně stromů a budov, o ovládání dalších jednotek jsem se zmiňoval a i mise jsou rozmanitější a navíc spojené celkem pěkným politickým příběhem, plným zrádců a špionů. Jednička je proti tomu dost chudá a asi si jí zahrajete pak jenom pro doplnění zážitku z celku.
Ještě bych chtěl na závěr jednu takovou věc: Zeewolf je opravdu až neuvěřitelně nápadně podobný starší hře Virus od génia jménem David Braben. I když obě hry mají rozdílný námět, na pohled jsou téměř identické. Skutečně nevím, jestli je to náhoda, inspirace nebo Binary Asylum koupili od Brabena kód, ale hry vypadají jak trojčátka.
A kde si to zahrát... oba díly jsou např. v killergorilově WHD Load packu, nebo ADFka na PlanetEmu.
.
