Ale mám uplně tuhý prsty. To mám z toho, že místo kytaře se věnuju Amize

Za Olsena bych asi raději nezaskakoval. Musím cvičit



Co se mi na téhle verzi líbí víc (samozřejmě kromě lepší instrumentace - ale to je pochopitelné, neboť ji dělily minimálně tři roky od vzniku originálu) je Jogeirova verze závěrečné části. Začíná někde kolem páté minuty. Myslím, že na originálu je znát, že Hippel už moc nevěděl, co se skladbou dál a jak ji dokončit. Jogeir závěr úplně předělal (čas 5:40) a krásně ukončil, a možná i vygradoval melancholické vyznění celé skladby.
.
Vložit komentář: