Ono si stačí projít Lemon nebo HOL a máš na pár večerů o zábavu postaráno.

Nejdřív procházím to, co mám na disku... a baví mě to...

V roce 1989 (pro Evropu 1990) přišla na trh Sega Genesis (Megadrive) a v roce 1992 (pro Evropu 1992) SNES. Peak v produkci pro Amigu v letech 90 až 92 s tím asi taky bude souviset. Amiga neměla v konkurenci těchto dvou moc co nabídnout. Navíc se u konzolí jednalo o kurátorovaný kontrolovaný trh s malým pirátstvím a velkopu propagací, což bylo pro tvůrce velmi atraktivní.

Z klasických Amiga her vydaných před rokem 1991 se pravidelně vracím prakticky jen k Hole in One (minigolf), to je ale dáno také mou preferencí pro strategie a RPG - oba tyto žánry mají v 80. letech obvykle příšerné ovládání (čest výjimkám jako Dungeon Master nebo Sim City). Po roce 1991 je toho pochopitelně více, právě teď hraji Populous 2 Challenge Games a mohu jen doporučit.

Jo, tech duvodu, proc kvalita her z pohledu dneska zda se nevalna, je milion.
Jak pise Defor, to, ze SNES a Genesis byly "curated" platformy, a ty hry musely splnovat urcity standard, hralo velkou roli. Ne nezbytne hratelnostni standard, ale spousta veci okolo, ktere dohromady delaly "quality of life" urcite urovne. Taky jsou to fixed platformy a zabehly se urcite standardy pro ovladani napriklad nebo jak se resi ukladani pozice ve hre (baterie, heslo) - vysledkem bylo i treba to, ze clovek k hrani nepotreboval manual.
U Amigy (nebo dosad si C64, Atari ST, Atari 800, Apple II...) vzdy, kdyz zkousim pro me novou hru a nejak to nepobiram, je prvni myslenka - je k tomu potreba manual, chybi mi nejaky kontext apod., abych pochopil herni system nebo je treba jen ustrelena obtiznost - coz je problem tak 50% celeho Amiga katalogu, mam pocit. Nemluve o vecech jako je copy protection, nestandardizovane ovladani (joy, klavesnice, mys, hod si korunou), floppy diskoteka, nejasne vymezene zanry atd.
Dalsi vec je, ze spoustu her vydala malinkata studia/jednotlivci a proste to casto je shit nebo to odpovida moznostem tech tvurcu - trosku jako dnesni indie gaming scena - barrier of entry minimalni, ale i proto je tam tuna shovelwaru atd. To Nintendu se muselo platit za vydani hry na jejich platforme i za cartridge, na ktere hra vysla, takze to amatery bez kapitalu vicemene odfiltrovalo.
Na druhou stranu i v 80.letech bylo na domacich pocitacich pomerne dost perel jenom to procentuelne byl zlomek toho, co vyslo.

Ja se na to dnes divam spis jako na zajimavou zkusenost, kdyz prozkoumavam stare mne nezname hry - videt tu rozmanitost v ovladani, podani pribehu, grafickem provedeni je zabava sama o sobe. Ale pristupovat k tomu dnesni optikou - pustim hru, za 5 minut pochopim ovladani, tutorial primo ve hre je samozrejmosti, pribeh je podany srozumitelne a za 10-20 hodin budu mit dohrano, to mi nefunguje. Dnes hrani neni horsi, ale je "predvidatelne" - kdyz poustim hru z 90% vim presne, do ceho jdu a to ma svoje vyhody i nevyhody

Jen muj nazor, omlouvam se za anglismy, ekvivalenty v cestine jsem nevymyslel...

Já si myslím, že tady zapomínáme na jednu věc - na fantazii. V těch dobách nám všem bylo většinou kolem 15 - 16 let, svět byl jiný, člověk měl radost z každé nové hry kterou si nahrál na místní počítačové burze. Nebyli jsme rozmazlení RTX grafikou a kolikrát zjišťuju i dnes, že bez toho manuálu prostě hodně věcí nebylo možné ani pochopit.