Stáhněte si soubor Ceske Prostredi III.DMS. Nejprve nastartujte emulaci a po spuštění systému připojte image. Instalace češtiny trvá přibližně 4 minuty.
Ke spouštění her, jež neměly instalátor pod Workbench, nám slouží utilita WHDLoad. Balení je ovšem ve formátu .lha, případně .lzx a zde jsme bez patřičných archivátorů v čistém systému jako ryba na suchu. Bez nějakého vysvětlování přihazuju magický adresář „Nakopirovat“, který jednoduše překopírujete do systémového disku amigy (DH0: ) a jeho patřičných podadresářů (C:, Libs: a S: ) - POZOR, Nejprve si ale adresář rozbalte ze zipu pod MacOSem! Připojte si v Hi-Toro pod záložkou HDD přes Add Directory nový adresář a nastavte cestu k adresáři „Nakopirovat“. Adresář se vám může pod systémem objevit jako Untitled, pokud jste jej nepojmenovali.
Ještě před kopírováním otevřete okno disku DH0: a najedeme na horní lištu systému, přes pravé tlačítko myši povolíme Okna / Ukazovat / všechny soubory, což nám ukáže na první pohled skryté soubory. Na druhý pohled jde ale o soubory, které nemají vytvořenou ikonku (resp. soubor, který má stejný název + koncovku .info) a proto nám je GUI neukazuje.
První věcí, kterou nakopírujeme do systému, je souborový manažer Directory Opus. Jablíčkářům se myšlenka takovéhoto programu nemusí zamlouvat, ale holým faktem zůstává, že vám značně zjednoduší život s Amigou (rozbalování a vytváření archivů .lzx a .lha, vytvoření ikon k souborům, změření velikosti adresáře…), pokud ovšem nejste hardcore příznivci Terminálu, resp. Shellu. A ať se zeptáte jakéhokoli ex či amigisty, bude DOpus jednou z věcí, na kterou nedá DOpustit. Zkopírujeme tedy celý adresář Dopus do DH0:. Pokračujeme v kopírování z adresáře „Nakopirovat“. Do S: nakopírujeme soubory ConfigOpus.HLP, DirectoryOpus.CFG, Startup-sequence a user-startup (tip – pokud budeme chtít kopírovat více souborů, označíme je šipkou a při přetahování přidržíme SHIFT). Do Libs: zatím minimálně přetáhněte soubor dopus.library. Ve Startup souborech je ukotvení Dopus adresáře na disku (příkazem Assign), bez souboru dopus.library by se program vůbec nerozjel a konečně pod konfiguračními soubory je uloženo nastavení a chování programu, cesty k externím archivátorům atd., které si pochopitelně můžete opět upravit k obrazu svému… Označte si ikonu DOpusu a podle následujícího obrázku si jí vyhodíme na desktop, ať je pěkně po ruce.
Nyní se přecvakneme do okna desktopu, zajedeme do okna / zapsat umístění / okna a obsahu a restartujeme emulaci. Je to nutné z toho důvodu, že během startu Workbenche se načítají Startup soubory s Assign příkazem DOpusu a bez restartu by se DOpus nerozjel, hlásil by něco ve smyslu Insert DOpus in device DF0:. Toto je tedy výsledek našeho snažení:
Pochopitelně celý tento postup není tak úplně košér a je mi jasné, že v něm porušuji samotný čistý instalační proces DOpusu, ale ladit se ručně s rozbalováním archivů a nastavováním cest by jistě odradilo nejednoho pamětníka, který už postupy zapomněl – a koneckonců, jsme na macu, tak proč si i pod emulací dopřát trochu pohodlí. Příště se podíváme na slibovaný WHDLoad, pokud jste nedočkaví, můžete se jej pokusit nainstalovat (rozbalit) sami, pokud ne, těším se u dalšího dílu.
Každopádně skvělá práce!
